Části těla
Povšimněte si, jak mají koně různě zbarvenou srst. Leckteré zbarvení se dá jen stěží pojmenovat. Naštěstí existuje kategorie, do
kterých se různorodá zbarvení srsti dají zařadit. V Německu se u koní rozlišuje takzvaná krycí srst a ochranná srst. Krycí srst tvoří
po celém těle koně základní barvu. K takzvané ochranné srsti patří hříva a ocas - čili žíně - a také rousy a hmatové chlupy kolem
očí a na hubě.
Podle zbarvení srsti rozlišujeme tyto základní barevné druhy koní: ryzák, hnědák, vraník a bělouš.
|
Hnědák Srst hnědáka je hnědá, ocas, hříva a často také nohy jsou černé. Oči, kůži a kopyta mají tito koně tmavé - s výjimkou případu, kdy má kůň odznaky. Rozlišujeme světlého hnědáka, hnědáka, tmavého hnědáka a černého hnědáka.
|
|
|
Světlý hnědák Světlý hnědáci mívají často černý hřbetní pruh. Srst je červenavá s černou hřívou, ocasem a nohami.
|
|
|
Vraník Vraníci jsou relativně vzácní. Jejich srst i žíně jsou černé. Oči, kopyta a kůže mají také tmavou barvu. Existují i uhloví vraníci (jejich černá srst má modravý nádech) a vraníci, jejichž srst je v létě černá a v zimě nahnědlá (dříve se jim říkalo letní vraníci).
|
|
|
Palomino (Izabela) Palomino, dříve žluťák, je vlastně žlutý ryzák. Jeho srst je vesměs žlutá, někdy došeda. Srst je světlá a kopyta také. Palomino má také zlatě zářící srst a jasně bílé žíně.
|
 |
|
Ryzák Má rezavou barvu srsti (barevná škála sahá od světle červené až do sytě tmavorudé někdy až do černa). Ocas a hříva jsou zbarvené stejně nebo jsou světlejší, nesmějí však obsahovat žádné černé chlupy. Oči, kůže a kopyta mají tmavou barvu. Rozlišujeme světlého ryzáka, ryzáka a ryzáka tmavého.
|
 |
|
Bělouš Vždy se rodí s tmavou srstí a postupně vybělují. S každou výměnou srsti vystupuje pravá barva bělouše zřetelněji. Rozlišujeme černého barevné nuance od červeného po černého bělouše.
|
 |
|
Strakoš Názvem strakoš označujeme koně, kteří na sobě mají spojité barevné skvrny různé velikosti. Větší bílé oblasti srsti na nepigmentované kůži se střídají s tmavými partiemi na kůže je pigmentovaná. Rozlišujeme hnědé strakoše (Skewbald), černé strakoše (Piebald) a strakaté bělouše. Často také označován jako pinto.
|
 |
|
Grošovaný bělouš Grošák je jedna z mnoha možných variant vybělujících běloušů. Má menší nebo větší bílé okrouhlé skvrny na šedém podkladě.
|
 |
|
Plavák Plavák do značné míry odpovídá zbarvením hnědákovi, jeho srst je však zbarvena žlutě, trochu došeda. Hříva, ocas a kopyta musejí být černé. Mnozí plaváci mají úhoří pruh (tak se nazývá tmavý hřbetní pruh, probíhající po páteři).
|
 |
Noha koně
Zdravé kopyto - zdravý kůň, říká se. Koňská noha je nanejvýše důležitá část těla, a proto je třeba kopytům věnovat obzvláštní pozornost... Noha koně se skládá z prokrvených částí a jejich ochranného pláště z rohoviny - kopyta. Účelem kopyta je odpérovávat nárazy, které vznikají při dopadech koňských nohou na zem.
CHODIDLO
Chodidlo je konkávně vyklenuté a velmi stabilní. Správně tvarované chodidle se nedotýká země. Takzvaná "bílá čára", která chodidlo obkružuje, označuje místo, kde začíná vlastní stěna kopyta.
STŘELKA
Ve výši patky je kopytní stěna kopyta ohnuta dovnitř. Tam začíná střelka s rohovým střelem. Když kůň došlápne svou nohou na zem, má střelka kontakt se zemí. Nárazová vlna, která vzniká dopadem koňské nohy na zem, je částečně zachycena pružností střelky. Také při hmatových vjemech koně hraje střelka důležitou roli. Díky ní může kůň cítit půdu, na kterou postaví nohu, a terén, po kterém právě jde.
Z čeho se tedy skládá kopyto? Ze tří částí: z chodidla, stěny a střelky.
STĚNA KOPYTA
Stěna kopyta se skládá z nártní stěny, postranních stěn, patkových částí stěn a rohových patek. Odpovídá lidským prstům na rukou a na nohou. Kůň tedy vlastně běhá po nehtech! Vnitřek kopytní stěny se skládá z navzájem prokládaných vrstviček, které jsou spojeny s kostí kopytní. Tím je kopyto pevně drženo na svém místě.
KORUNKA
To je vypouklý lem, proužek kůže nad kopytní stěnou, který obkružuje kopyto v místě, kde rohovina přechází v srst. Vylučuje cosi na způsob laku, který chrání rohovinu před přílišnou vlhkostí a před vysušením. Často se na ni nanášejí dodatečně i umělé laky, aby byla rohovina chráněna ještě lépe.
BARVA KOPYTA
Odpovídá zpravidla barvě srsti koně. Má-li kůň bílou srst, je bílé i kopyto. Když je kůň tmavé barvy, je kopyto černé. Strakoši nebo koně, kteří mají bílé znaky na nohou, mají kopyta zbarvena různě. U některých koní existují dokonce i černobíle rýhovaná kopyta. Bílá rohovina je měkčí a není tak odolná, černé kopyto je tvrdší.
JAKÝM ZPŮSOBEM SE KŮŇ POHYBUJE?
Spodní výběžek korunkové kosti v noze koně působí jako páka mezi kostí kopytní a kostí korunkovou a umožňuje pohyb nohy. Noha se může pohybovat díky dvěma šlachám. Jsou to:
- napínací šlacha, která probíhá přední částí nohy a je upevněna nahoře na kopytní kosti;
- ohýbací šlacha, která probíhá v noze vzadu.
Ke střelkové kosti, která se nachází vzadu na kosti kopytní, jsou upnuty části napínací šlachy, takže
slouží jako tlumič nárazů. Váha koně je nesena stěnou kopyta (ne jeho spodní částí). Během kratičkých časových úseků, například při cvalu koně, nese celou váhu koně kopytní stěna pouze jedné jediné nohy!
KOPYTO ROSTE
Kopyto naroste o osm až deset milimetrů za měsíc. Proto trvá asi osm až deset měsíců, než se kopyto úplně obnoví. Kopytní stěna je chráněna tenoučkou vrstvou, polevem kopyta, které nepropouští vodu. Stěnou kopyta neprobíhají žádné nervy. Kovář tedy může zatlouci do kopytní stěny hřebíky a kůň necítí žádnou bolest.
Už při prvních lekcích jízdy se naučíte nová slova, která označují jednotlivé části těla koně. Určitě víte, kde má kůň krk, nozdry
nebo hřívu, ale umíte také ukázat, kde je kohoutek, žuchva, záď, spěnka nebo hlezenní kloub?
Zpět
